Zvukové karty

Počítače PC již od prvního modelu IBM 5150 vybaveny „pípákem“. Jde o malý reproduktor, který je obvykle umístěn v čelním panelu skříně, připojený je dvěma vodiči a konektorem na základní desku. Tento PC speaker se ozývá hned při startu počítače. (V případě poruchy počet pípnutí označuje o jakou jde chybu – tzv. POST kódy). V případě tohoto speakeru je zvuk tvořen v pomocí pulzně šířkové modulace. Použity byly čipy intel 8253 v PC a PC XT, později i8254 v PC AT.

Dalším vylepšením byl D/A převodník COVOX do paralelního portu počítače (Uveden v prosinci 1987 firmou Covox, USA pod názvem „speech thing“). Tento převodník si uživatelé často sami stavěli. Jde o jednoduchou žebříkovou sestavu rezistorů dvou hodnot, výstup je přes kondenzátor a pak kabelem na nějaký zesilovač nebo aktivní reproduktory. Celé zapojení se vejde do plastového krytu centronics konektoru. Zvuk z tohoto převodníku je mnohem kvalitnější než z PC pípáku, byl podporován v mnoha hudebnich trackerech a hrách.

Kvalitativním skokem je osazení PC zvukovou kartou. Zvukové karty byly zpočátku drahé a zbytné. Pokud se pařily hry u kamaráda, který měl zvukovku, tak šlo o naprosto jiný zážitek.

Mezi prvními byla zvuková karta Adlib music synthetizer card, s čipem Yamaha YM3812 (OPL2) pro FM syntézu, do 8bitového ISA slotu. Následovaly výrobky firem Roland, Creative Labs ( Sound blaster), Gravis Computer Technology (Gravis Ultrasound). Objevily se další výrobci, klony, další čipy ES1868, Crystal atd..

GALERIE:

Plošné spoje na stavbu replik historických zvukových karet ADLIB, dvě varianty Eric Schlaepfer ADLIB a Sergey Kiselev ISA-OPL2